Homolka - Iniciace

Zvláštností dovolené v tomto typu rezortů je jejich přísná organizace. Jejich průběh je zkrátka neměnný. Nejprve projdete iniciačním pobytem, potom následuje výlet, nebo exkurze, a potom pláž nebo Julda Fulda, což záleží na tom, jak náročnou exkurzi si domluvíte a nakolik váš žaludek zvládá všechny ty kolotoče a horské dráhy.

Pobyt v Iniciačním pokoji je úžasná věc. Je poměrně krátký, zpravidla jeden den. Vůbec se při něm nenudíte, protože se o vás zajímá tolik lidí - berou vám míry a váhy, odečítají hodnoty, koukají do očí (někdy i jinam) a provází vás po celém tom obrovském zařízení a skoro vás nosí na rukou. 

Vůbec nejste sami. Přípravna je kolektivní část dovolené. Je to jako na táboře: velká náčelnice Sokolí injekce rozděluje do družin, přiděluje do ubikací, rozdává úkoly.

Já se dostal do té nejlepší společnosti. Tři chlapi a já. Všichni jsme byli stejně nádherně nemocní a připravení se nechat řezat, otvírat, zavírat a sešívat. Prostě skauti. Heslo: Pěkně od okna a popořádku: autobusák, starý zahradník, průvodce a já.

Průvodce nastoupil poslední. Měl mimořádnou známou na rehabilitační klinice. Hned oznámil, že se moc nezdrží a půjde za lepším. Těch známých měl vůbec dost. Byl to Polák, ale mluvil dobře česky a hodně, trochu moc měkce, až to bylo místy legrační. Starý jako já, svobodný, přítelkyň tolik, že se v tom sám nevyznal. V Praze žil dlouho, dělal průvodce svým krajanům a spokojeně konstatoval, jak je krásně "za vodou". Hezké bylo, jak nadšený ze svých příjmů byl, tak jsem mu neříkal, kolik tak inkasuju já, aby se necítil hloupě. Konečně: já byl také spokojený, tak co. On byl za vodou a já na ostrově. To je celé.

Starý zahradník. Drobný starý pán a pravidelný prázdninový host. Jel už sedmý turnus a ten se mu chýlil ke konci. Měl fungl novou páteř, svůj oblíbený korzet a zval nás na svou zahradu. Celý život pracoval v lese, řezal, kácel a řezal. Konečně mu to oplatili. Řezali, řezali a řezali. Na noc měl takovou krabici na elektriku s maskou a přes ni dýchal, což je prý naše záchrana, protože chrápe jako dvacet sedm medvědů. Co má ale tohle dejchadlo, je v chalupě klid. Jeho ženě se v té masce nesmírně líbí, může mít pyžamo, trenýrky, nemusí mít vůbec nic, jen když má tu masku. Protože, pánové, žena v posteli spokojená je základ. To pak s vámi vydrží a ani moc nereptá.

No a ten třetí: skutečný Pražák, řidič MHD. Tak ten povídal, jak mají rozdělené linky a jak to teď stojí za houby, když je dispečink sleduje na každém centimetru. Zavřete dveře a oni to vědí. Už jen z těch dveří poznají, že vyjíždíte pozdě. To bych tedy dělat nechtěl. Až dosud jezdil na dlouhých linkách i kloubovým autobusem, to že taky nikdo moc nechce. (Jako maturant jsem jezdil 177 z konečné na konečnou a zpátky a učil se literaturu a přišlo mi to fajn, tak nevím). Poslední dobou jsou ti řidiči asi trochu vyhořelí v profesi. Lepší vyhořelý řidič než autobus. Dost možná to byl tenhle chlápek, kvůli komu jsem při cestách na Homolku leta vypouštěl duši! Teď doufal, že ho po operaci přeloží na nějakou lehčí okrajovou linku. Bude to boj, protože tyhle linky jdou na dračku a těch různě pobitých řidičů je stále víc. Ženu neměl, tak pozvat na rande a pak ať si zas pěkně jde. Než mít ženskou pořád za zadkem, to radši ten kloubák! Starý zahradník nesouhlasil...

Po návratu z exkurze hodinu trpěl, načež se nechal oholit.

Mně na výběr nedali. Byla to součást přípravy, iniciace k přijetí do kmene. Můj doktor si mě prohlédl a spokojeně mi sdělil, že mám chirurgicky přívětivý krk. Hned mi stouplo sebevědomí, vždycky jsem si říkal, že ho mám o malinko delší, než by mi přišlo správné, a ohnutý dopředu (protože se hrbím a necvičím), ale ne – mám ho přívětivý. To je asi tou mou přívětivou povahou.

Kdo ví, jak by mi proktolog hodnotil, no, víte co - třeba toho mám na těle přívětivého víc.

Večeři jsem dostal časnou a po ní mi už zakázali úplně všechno. Každý, kdo chce na exkurzi, musí totiž splnit bobříka hladu. Prostě prázdniny.