Řeky

I.

Vodu v potoce nezastavíš

Postavíš hráz a přeteče ji

Anebo tlačí jako křemenáč na zem

Až země povolí a nadzvedne se

Voda si teče a bez únavy

Pro odpočinek má tiché tůně

K těm tůním tak spěchá

Pěkně si v nich proudy urovnat

Dneska zdá se mi vymírají tůně

Najednou na ně voda nemá čas

Křemenáč roste z poklidu vody

Jenomže proudy mají proudit a ne stát

II.

Moře je tam kde končí řeka

Moře je smrtí řeky

Řeky dneska chtějí rychle umírat

Jakoby je nikdo neměl rád

Nevidí břehy které omývají

Příliš snadno po nich klouže voda

Břehy jsou jako dráty pro vlaštovky

Na nichž usedly při svém řadování

Usednout znamená loučit se

Buď sbohem domove zůstat nemohu

Břehy jsou pro bolest vody

Na lásku voda zapomněla

III.

Potoky nikdy nezastavíš

Plynou a plynou a musí dál

Krátký je na to křemenáč

I ryba která nazpět plave

Rybník je věčná hrůza řeky

Už od pramene s tím strachem plyne

Jen špiní se bahnem a bez účelu

řasami zarůstá Snad má ještě stud

Rybník je voda klábosící

S babkami které nemají už nic

Rybník je voda mrtvá zaživa

Slepice co vzdala své ptačí sny

IV.

Na lásku řeka zapomněla

Na lásku v zátočinách

Kde kořeny skrývají vydru

A milují se s vodou

Spěchá aby se neloučila

Nemiluje aby nemusela opouštět

Nedívá se aby neviděla

Řeka ztratila břehy a břehy řeku

Moře je smrtí řeky

Však si řeka vzpomene

Je pozdě v ústí myslet na návrat

co vezme ústí nemůže už zpět

V.

Vyděšená čeká na příliv

V naději, že se dostane k rákosinám

Vlaštovky, rybníky, ty křemenáči,

chtěla bych ještě chvilku řadovat!

Cháron ale nemá přestávky,

Už staletí nezná sedmý den,

i s umíráním je třeba spěchat,

proti duchu doby se nedá bojovat.

Jen co tam dojdeš, už za tebou stojí

Celá řada dalších spěchajících vod

Moře je smrtí řeky

A ani v ústí není čas se vyslzet.